Cesta z města... do ještě většího města :)

Tak jaká byla cesta, jaká byla cesta? Tak my vám to řekneme (napíšeme).

Byla stejně dlouhá, jako když jsme jeli autobusem do Chorvatska a široká jako ta bíla čára na obloze, kterou tak často vidíte. Mírná nervozita opadla na letišti a na let z Vídně do Doha jsme nastupovali v dobré pohodě. Nejlepší byl jako vždy start, už jsme ten pocit málem zapomněli. Cestovali jsme s Qatar Airways a původně nás měl do Doha dopravit Airbus A330-200, ale dostali jsme Boeing 787 Dreamliner, to jen pro pořádek :) Jedná se o nový typ, pro letecké nadšence uvedeme snad jen to, že ano, je to ten typ kde uhlíková vlákna hrají prim a ano jde to ten typ, který úřady uzemnily kvůli problému s bateriemi. Pro všechny ostatní zmíníme, že letadlo bylo moderní, mělo skvělý multimediální systém, hezké záchody a tak :) Samotný let proběhl bez problémů, jídlo bylo dobré, letušky byly hezké a milé, turbulence žádné, no prostě vše jak má být. Noční pohled z letadla na Doha byl impozantní, úplně jiný svět, obří mrakodrapy a nekonečně nasvětlené silnice. I z letadla jsou vidět peníze. Přistáli jsme na letišti Hamad International Airport, jedná se o letos otevřené letiště (byl zde přesunut provoz ze starého Doha International Airport). Letiště samotné působí stejně jako Doha, velké, luxusní. Tady asi začala exotika. Vzhledem k pozdní hodině (kolem půlnoci) se nikdo nerozpakoval lehnout si jakkoli a kamkoliv na dokonale naleštěnou mramorovou podlahu, v ČR nevídané (jak mramorová podlaha, tak polehávání na zemi). Někdy kolem 1 hodiny ranní nás pustili do letadla směr Jakarta (Jáva). Teď už ten Airbus A330. Letadlo nebylo tak moderní jako Dreamliner, ale letělo stejně vysoko a rychle jako to předchozí. :) Navíc nám cestu zpříjemnila opravdu skvělá letuška, perfektní! První jídlo jsme dostali po vzletu, druhé jídlo někdy kolem 7 hodiny (v ČR). Kari ryba a nudle není zrovna to, co normálně snídáme, takže to těsně po probuzení chvilku trvalo, než jsme se do toho pustili. Přistání v Jakartě bez problému, vstup do země povolen.

Připraveni na dotěrnost místních jsme odmítali všechny nabídky na odvoz, hotely, výlety a šli jsme rovnou ke spolehlivému BlueBird taxi (taksi). Měli prý umět anglicky, ale anglicky uměl jen mladík (zaměstanenec), který nás do taxíku posadil. S řidičem to už bylo horší. Když jsme pochopili, že pochopil, kam nás má odvézt, vyrazili jsme. Ubytování jsme předem domluvené neměli, ale věděli jsme, kam chceme dojet, abysme ubytování sehnali a měli možnost usmlouvat cenu. Jakarta je jedna obrovská silnice, kde všichni jezdí a chodí všemi směry. Doprava tu má jistá pravidla, většinou nepsaná :) Z leva, z prava, auta, mopedy, tuktuky, chodci, kočky, cyklisti, vozíky, po silnici, po chodníku, po trávě, všude a hlavně pořád, nonstop! Chodci přecházejí jednosměrné čtyřproudovky jako by se procházeli v parku, přeběhnout u nás D1 se zdá být najednou jako cesta do školy. Měli jsme sice napsanou adresu, bod kam jsme chtěli dovést, ale taxikář znal jenom ulici, což se ukázalo jako malý problém, protože ulice samotná měla pár kilometrů. Nakonec jsme vystoupili a na cestu se zeptali. Asi 6x. Každý nás posílal úplně někam jinam. Nevadí. Máme navigaci, aha... ale nemáme mapu. Po troše pochodování, s krosnama na zádech a vítanou pomocí mladého místního a anglicky hovořícího páru jsme dorazili do cíle. Překvapivě klidná vedlejší ulička s malým rodinným "penzionem" sousedí s výborným orientačním bodem - obrovským žlutým jeřábem, to se hodí. :) Měli místo, a byl zde prostor na smlouvání. Na první noci, jsme si lepší ubytovaní nemohli přát. Hezké, dobré, levné.

Zmíněná ulice a noční doprava v Jakartě

Tímto bysme ukončili první zpravodajský vstup z našich cest po Indonésii. Na Twitter (ten malý ptáček vlevo v tmavém pruhu) budeme posílat info častěji, není třeba se registrovat ani přihlašovat (prostě to okno s registraci co na vás vyskočí zavřete křížkem). Tady na blog budeme psát jen jednou za čas v závislosti na dostupnosti Internetu a naší spisovatelské náladě. Pokud nám chcete napsat, něco konkrétního se zeptat, použijte naše emaily nebo komentáře pod příspěvky zde na blogu, můžete i SMS. Mějte se! ZU:MA