Ujung Kulon

Byl národní park Ujung Kulon hned na začátku naší cesty tím nejlepším co Jáva nabízí?

Po skvělém výletu na Krakatau, jsme se rozhodli navštívit druhé lákadlo této oblasti. Ujung Kulon je nejzápadnější národní park Jávy. Je taky zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Je to jedno z posledních míst na světě, kde se vyskytuje skoro již vyhynulý Jávský nosorožec. Celkově je těchto nosorožců jen pár desítek kusů a právě v Ujung Kulon jich je nejvíce.

Džungle v Ujung Kulon

Již při výletu na Krakatau jsme téma návštěvy parku otevřeli u našeho průvodce. Mělo to důvod, protože náš průvodce byl prostě extra třída. V Caritě se pohybuje několik průvodců, kteří nabízejí své služby, snažící se vás ulovit, vysmlouvat co nejlepší cenu (pro ně, samozřejmě). Úroveň se ale značně liší. Od angličtiny, až po ochotu skočit do moře pokud vám tam něco spadne. Náš byl schopný, anglicky na zdejší poměry dobře hovořící místňák, u kterého je na prvním místě zákazník. Takový byl náš pocit (nejen náš). Jistě bychom našli někoho, kdo by nám nabídl celou tu plavbu na moři, šnorchlování, kanoe v džungli, kempování, skvělé jídlo a zábavu levněji, ale Digi (tak si říká, jeho celé jméno je srandovnější, ale na blog by se nevešlo) si všechny ty naše peníze, které jsme usmlouvali prostě zasloužil a znovu nelitujeme ani jedné indonéské rupie. Přemluvili jsme v Caritě i dva fantastické němce (Anja a Klaus) aby se k nám přidali. Nebo možná oni přemluvili nás?! Prostě jsme se dali do kupy a vysmlouvali s Digim nějakou cenu. Domluven byl 3 denní výlet (2 noci).

Den první
V 8 hodin ráno na nás a před ubytováním čeká auto (v něm řidič a Digi). Před ubytováním natěšeně poskakuje ZU:MA + Němci. Nakládáme všechny věci, 3 páry žabek (MA má velkou nohu, v té době své žabky ještě nemá, protože v celé Indonésii není snad nikdo, kdo by měl číslo 43-44, takže nedostatkové zboží), plavky, kartáčky na zuby a další zbytečnosti. Taky trekové boty a věci, které budeme opravdu potřebovat. Autem se přemísťujeme do Sumuru, to trvá asi 2,5hodiny. Cesty jsou tady samá díra (ale nic, co byste doma již nezažili). V Sumuru se přemísťujeme na loď a vyrážíme směr zmíněny poklad UNESCO. Po cestě nám kluci z lodi zastavují na šnorchlování a po pauzičce nám ti samí kluci dávají okusit lodnímu kuchařskému umění. Musíme říct, že všechno skvělý. Neuvěřitelné, jaké dobroty jsou schopni vytvořit na kymácející se lodi.

Příprava večeře

Po nějaké té hodince plavby loď zastavuje na východní straně poloostrova (MAPA). Tam přesedáme do kanoe a po řece se vydáváme dál do vnitrozemí, do pralesa. Nedá se to úplně popsat, ale přeci jen drobná ochutnávka. Především zvuková kulisa vás okouzlí, také teplota a vlhkost je jiná. Všichni (Digi, strážce parku a my běloši) pádlujeme asi 2 hodiny. Tam a zpět. Po cestě děláme malou přestávku a jdeme se projít kousek do džungle. Po návratu na loď promýšlíme, jak a kde strávíme noc, protože se začíná dost zatahovat. Původně jsme měli kempovat na pláži Nyawaan, ale přes noc to vypadá na vydatný déšť, takže směřujeme k ostrovu Peucang (tam se náchází bungalovy). Mezitím kluci od lodi připravují večeři. Rýže, ryby, krevety, tempeh, zelenina, kuře. Na ostrov Peucang dorážíme skoro za tmy. Před spaním si dáváme procházku po písečné pláži. Ve vlnkách fosforeskují zelenožluté tečky planktonu a taky naše čerstvé stopy v písku poblikávají do tmy. Až na další den ráno zjistíme, po jakém pokladu jsme se vlastně procházeli. Nicméně i za tmy to má své kouzlo. Teplé moře, stále vyhřátý písek. Úžasné! Kolem bungalovu se nám ke spánku uložilo stádo srnek, vůbec se nás nebojí, a taky divoká prasata, ty nevypadají moc divoce, vlastně se chovají jako ty srnky. V noci silně prší.

Den druhý
Vstáváme brzy (5:20), tak abychom stihli na pláži pozorovat východ slunce. Pláž je v tomto raním světle naprosto fascinující. Je nádherně bíla, nekonečně dlouhá a písek je jemný jako pudr.

Pláž na ostrově Peucang

Kluci od lodi jsou taky ranní ptáčata a už pro nás připravují snídani. Hned po snídani vyrážíme na protější pevninu, odkud startujeme náš trek do džungle. Ještě než se začneme prodírat džunglí, pozorujeme na otevřené louce pasoucí se bantengy (divoké krávy). Naše trasa má přibližně 5km tam a stejný počet km zpátky. Slyšíme všemožné (i nemožné) zvuky pralesa. Narážíme dokonce na stopy nosorožce (stopy křížily naši stezku, ale mizejí v nám nedostupných končinách). Slyšíme a vidíme létat zoborožce. Podle zvuku, který jeho let produkuje, máme spíše pocit, že se jedná o ptakoještěra. Působivé.

Zoborožci

Do toho kolem nás sem tam proběhne divoké prase. Většinou ho spíše slyšíme, typicky když zmerčí naší přítomnost a běží pryč strom nestrom, takové malé roztomilé …buldozer. Na cestě potkáváme jednoho zeleného kamaráda. Had jeden (prý jedovatý), nebyl vidět, naštěstí náš průvodce ho viděl (později jsme zjistili, že Digi trpí dioptrickou vadou, tak to bylo spíše štěstí :). Trek pralesem byla skvělá zkušenost, to se musí zažít, teplota, vlhkost, zvuky. Den pokračuje šnorchlováním, máme ale silnější vítr a moře není tak klidné, takže se těžko plave. Silný vítr shazuje potápěčské brýle z paluby lodi do moře, ty se potápějí se ke dnu. Digi a jeden člen posádky bez mrknutí oka skáčou do moře. O 4 minuty později jsou brýle zpátky na palubě. Proudy ty brýle vzaly trochu bokem, naštěstí kluky proudy odtáhly na stejné místo (holt si pak trochu více mákli při zpátečním plavání). Kluci vypadají šťastně, jen nevíme, jestli je to kvůli těm brýlím nebo tomu, že se neutopili. Večer je ve znamení odpočinku, večeře na molu a stanování. Noc ve stanu poblíž pralesa je jako byste všechny ty zvířata, co vydávají nejrůznější zvuky, měli přímo vedle sebe.

Den třetí
Vstáváme opět brzy. Po snídaní vyrážíme na ostrov Peucang a jdeme napříč ostrovem na severní stranu (pobřeží). Na ostrově jsou obrovské stromy a tím obrovské, myslíme opravdu obří stromy! Hlavně fíkusy s členitými kmeny, kterými se dá i procházet. Kolem nás se procházejí srnky a prasátka. Vůbec se nebojí, pravda, prasátka jsou trochu stydlivější. Na pobřeží vyrušíme při opalování krásného jelena.

Krasavec na pláži

Po návratu z tůry (celkem asi 6 km), následuje jako vždy bezvadný oběd na palubě lodi a poté procházka po pláži a šnorchlování. Pláž je jak z nějakého katalogu (patřičně přikrášleného ve Photoshopu). My ji máme krásnou i bez Photoshopu a naživo! Po poledni vyrážíme lodí zpět do Sumuru, kde na nás čeká auto, které nás odveze zpět do Carity. Od půlky plavby máme moře trochu divočejší, velké vlny, voda nás kropí.

Ujung Kulon je báječné místo. Jen těžko se popisují všechny zážitky, které jsme odtamtud přivezli. Poloha národního parku (mírně mimo trasu všech turistů na Jávě) přispívá k jisté konzervaci stavu. Kdo chce a koho to opravdu zajímá, si cestu do tohoto parku vždycky najde. Pro ostatní budiž dobře, že je toto místo nedostupné. My jen litujeme, že jsme tam nemohli zůstat o něco déle.