Pelabuhan Ratu - Citepus

Z liduprázdné tiché Sawarny jsme se houpavou jízdou přesunuli podél kopcovitého pobřeží víc na východ k městu Pelabuhan Ratu, do Citepusu. Jako mnoho indonéských vesnic a měst se i toto táhne podél pobřežní silnice a prolíná se s ostatními vesnicemi okolo. Podařilo se nám najít celkem levné a čisté ubytování, které sice malinko postrádá ducha, zato boduje poměrem cena/výkon :) Hotel leží přes silnici na dohled od pláže, takže co si tak asi počít s pozdním odpolednem? Ano, naší oblíbenou kratochvílí jsou procházky po plážích. Místní pláže nejsou tak rozlehlé jako ta v Sawarně, spíš je tvoří úzký pruh písku prolínající se s různými plácky s warungy (stánky s jídlem), veřejnými záchodky, mešitami, chatrčemi, obchůdky, dílnami...

Náš obvyklý společník při procházkách po pláži

Kousek západně od Citepusu leží vyhlášené surfařské středicko Cimaja, kde dokonce najdete opravdový značkový obchod Quicksilver, který na tomto místě tak trochu připomíná diamant na hromadě štěrku. Surfařením jsou tu asi poznamenaní úplně všichni, od zatím nemotorných malých kluků až po namakané místní borce, kteří se po vlnách prohánějí obratně a s lehkostí.

Kluci ladí surf

Jelikož tu toho moc k vidění není a surfování nás ještě nepostihlo, tak jsme se vydali na výlet do městečka Cisolok, které je výchozím bodem pro návštěvu horkých pramenů Cipanas. Pokud budete hledat Cipanas na mapách, asi vás to hodí na úplně jiné místo, máme podezření, že Indonésané nejsou příliš invenční a prostě všechny horké prameny pojmenovávají stejně. Zdá se, že jsme si pro návštěvu vybrali dobrý den, jelikož tam moc návštěvníků vidět nebylo. Jinak je poznat, že místo je to celkem hojně navštěvované, najdete tu plno různých stánků s jídlem i oblečením a velké parkoviště. Samotné horké prameny pro nás byly překvapující, čekali jsme nějaký pramínek vytékající někde ze skály a on to byl mohutný gejzír vařící vody vytryskávající ze břehu řeky s hrozivým syčením.

Gejzír

Podle směru větru jsme byli kropeni kapkami teplé vody a oblažování sirnými výpary gejzíru. Na dalších místech pak tryskaly ještě další menší prameny a všechny společně se mísily s vodou z řeky. Na výlet jsme se vybavili plavkami, ale kdo by asi tak měl chuť se v 35° vedru vařit v horké vodě? Místo toho jsme se rozhodli udělat si výlet k vodopádu. Citace z průvodce: "Je to překrásná krajina, můžete jít procházkou několik kilometrů proti proudu svěžím zeleným lesem až k vodopádu". Realita: Funěli jsme do vražedného kopce, ve vražedném horku, předjížděni chlapíky na skůtrech nabízejícími odvoz k vodopádu. Statečně jsme odmítali, je to přece příjemná procházka lesíkem a my se jdeme jalan-jalan (projít). Postupně se k nám připojil místní školák, jediné, co k nám pronesl bylo "waterfall?" a jinak neuměl vůbec nic anglicky. I když se to moc nezdálo, někde nahoře na kopci musí být vesnice, tak jsme usoudili, že jde ze školy a že mu tedy po cestě budeme dělat společnost. Na rozdíl od nás do kopce vůbec nefuněl a potil se jen minimálně, vzhledem k tomu, že měl na sobě školní uniformu a pod ní ještě triko. Nahoře na kopci opravdu překvapivě byla malinkatá vesnička s malebnými chatrčemi a kolem chatrčí normální skoroanglické trávníky (asi tady hodně prší).

Vesnice se skoroanglickým trávníkem 

Klučina se k nám otočil a někde z hloubi své paměti vydoloval další dvě anglická slova: "question" a "I", která doprovodil dobře známým "waterfall" a navíc naznačil, že půjde s námi, jestli chceme. Jelikož ukazoval kamsi do lesa mezi chatrče, řekli jsme si, že nebude špatné, když nás tam tedy dovede. A tak jsme šli. Teda kluk šel a my jsme se za ním prodírali houstnoucím lesem, který se začínal povážlivě svažovat kamsi do hlubin nějaké rokle. Ve finálním úseku těsně nad vodopádem už měla ZU smrt v očích, křeč v nohách, ale bylo slyšet šumění vody a ten kluk si jen tak zlehka hopkal dolů po "cestičce", tak to přece nemůžeme teď vzdát! Ano, k vodopádu jsme došli a příště si dobře rozmyslíme, jestli nějaký další vodopád chceme vidět...

Vodopád

Když jsme se pak vydrápali zpátky nahoru k vesnici, poděkovali jsme Andamarovi (= dali jsme mu prachy), že nás vzal k tomu krásnému vodopádu a že jsme to přežili a vydali jsme se zpět. Bylo to krásně dobrodružně prožité odpoledne, ale nemůžeme se zbavit podezření, že tam někde musí být ještě jeden vodopád, k němuž vede malebná cesta lesem a kam vás může odvézt ojek (taxi-motorka)...