Cianjur - město rýže

Po více než dvoutýdenní pauzičce jsme konečně zase našli čas na blog O:)

Rolník

Naší další zastávkou na cestě přes Jávu se stalo město Cianjur ve středozemí a napůl cesty z pobřeží do Bandungu. Cianjur není sám o sobě turisticky nijak zajímavý, představuje ale dobrý výchozí bod pro výlety do okolí. Rozhodli jsme se ubytovat prostřednictvím místní organizace Cianjur Adventure, která poskytuje ubytování v rodinách, což by mělo být pro cestovatele jedinečnou příležitostí poznat život místních lidí. Nápad dobrý, realizace špatná. Tedy alespoň naše dojmy určitě nestály za peníze, které jsme zaplatili. Ubytování bylo dražší než jinde, ale v ceně bylo celodenní stravování a napájení, praní prádla a hlavně teda život s místní rodinou. Bydleli jsme u samotného zakladatele organizace, Yudiho, kterého asi nejvíc ze všeho zajímá to, aby byl i v příštím vydání průvodce Lonely Planet a mohl opět inkasovat peníze od turistů. Možná už je taky turisty samotnými trošku unavený a vyčerpaný...? Pokoje nebyly nic moc, celý dům byl zaskládaný různým harampádím ve stylu "mám na to peníze, tak si to koupím" (kávovary, ohřívače vody, topinkovače, toustovače, běhací pás, orbitrek, motorky...) a Yudi působil dojmem ne úplně bystrého chlapíka, i když hloupý být rozhodně nemůže, pokud se mu podařilo rozjet takový byznys. Jediné, co jsme nakonec s rodinou sdíleli, byla jejich nepříliš čistá koupelna (i když s teplou vodou).

Pobyt v Cianjuru jsme využili k návštěvě botanické zahrady Kebun Raya Cibodas, kam jsme dojeli přes 1500 metrů vysoké sedlo Puncak Pass, kde teplota vzduchu citelně poklesla až k pocitu, že je vám snad i zima. Po dvouhodinovém bloudění po okolních rozbitých cestách a mnoha dobře míněných zaručených radách místních obyvatel jsme našli zcela jasně označenou odbočku k zahradě. Celá zahrada se rozkládá na prudkých nižších svazích hor Gunung Gede a Pangrango ve výšce asi 1300 až 1450 metrů.

Kebun Raya Cibodas

A je to opravdu obrovská zahrada! Dokonce tak velká, že návštěvníci uvnitř mohou jezdit auty i na motorkách. Nám to nejprve přišlo divné a chtěli jsme si celou zahradu projít pěšky, ale nakonec jsme opravdu byli rádi, že tu motorku máme. Asi bysme se uchodili a stejně ani všechno neviděli. Chodníky a silnice křižují svahy zahrady elegantními zatáčkami a poskytují krásné výhledy na protilehlé svahy a údolíčka s říčkami. Některé řeky dokonce vedou přímo přes cestu, takže je musíte buď opatrné přejet nebo přeskákat po kamenech, pokud jdete pěšky.

Kolekce mechů a lišejníků

Na rozlehlých prostranstvích lemovaných obrovskými exotickými jehličnany jsme se procházeli kolem jezírek s rybáři, prozkoumali jsme rododendronovou i sakurovou zahradu, obdivovali tajemnou sbírku mechů a lišejníků, vystoupali na kopec alejí stoletých araukárií a sešli úzkými stezkami do údolí pod vysoký vodopád.

Vodopád - zase...

Vzhledem k nadmořský výšce se nám celý den zdálo, že by nám snad měla být i zima, hlavně, když všude potkáváte lidi zabalené v téměř v zimních bundách, kteří na vás divně koukají. Nemohlo být určitě méně než 23 stupňů, když jsme to v pohodě zvládli v šortkách a triku s krátkými rukávy.

Druhý den v Cianjuru jsme vyplnili procházkou po okolí, společně s příjemným a zvídavým Francouzem Philippem.

Holky se předváděly

Viděli jsme pole i políčka s různými fázemi rýže, rolníky sklízející rýži, napochodovali jsme do skladu rýže, byli pozváni na prohlídku rýžové továrny, kde se rýže loupe a váží do balíků. Všechno se tu prostě točí kolem rýže, Cianjur je vyhlášený kvalitou rýže po celé Jávě.

Z dalších atrakcí v okolí už se nám nepodařilo navštívit žádné další místo, protože byl víkend a třeba čajová továrna o víkendu nepracuje :( Ještě jsme chtěli vidět plovoucí rybářskou vesnici na nedalekém jezeře, ale to by pro nás znamenalo další dny strávené v Cianjuru a to už se nám nechtělo. Z našeho hlavního plánu navštívit národní park Gunung Gede a Pangrango nakonec sešlo, protože za celou dobu strávenou v Cianjuru se nám hora ani jednou neukázala. Zůstala skrytá v mracích a oparu. Byla by škoda zaplatit velké peníze za vstup do parku a za průvodce, hrabat se (možná v dešti) nahoru a vidět jen bílou mlhu. Takže tohle si schováváme až na zpáteční cestu :)

Na Cianjur nemáme díky Yudimu úplně nejlepší vzpomínky, což určitě nebylo cílem organizace Cianjur Adventure. Určitě jsou v týmu organizace i další lidé, u kterých bysme si ubytování a kontakt s místními za ty peníze užili lépe. Yudi nám prostě nesedl a my jsme u něj doma neměli zůstávat tak dlouho, naše chyba. Poučení pro příště :)