Kamar kecil

Při cestování po Indonésii se tomu nevyhnete, všichni tam musíme :) Po téměř dvou měsících můžeme napsat, že jsme snad záhady této "malé místnosti" (kamar kecil) trochu prokoukli a o naše poznatky se podělíme :)

Indonéský koupelno-záchod většinou vypadá tak, že část místnůstky (někdy půlka, někdy roh, někdy kreativně oblouk v rožku) je přehrazená nízkou zídkou a do takto vzniklé nádrže, či bazénku natíká z kohoutku voda. Zmíněný bazének rozhodně není určen na to, abyste se do něj naložili jako do vany, i když se k tomu někdy jeho velikost nabízí, ale slouží jako jakýsi rezervoár vody. Odtud pak plastovým rendlíkem nejrůznějších tvarů a barev (jak tu věc nazvat?) nabíráte vodu, kterou splachujete záchod a když se chcete osprchovat, tak zmíněným kyblíčkem poléváte. Pozn. zavedeme po návratu i doma, asi nám to ušetří dost peněz za vodu a kdyby to nepomohlo, přejdeme jen na studenou  ;)

Varianta s oknem a plastovým džberem! :)

Takto vypadá většina indonéských koupelen, jen místo vestavěné nádrže někde uvidíte různé jiné nádoby různých velikostí a tvarů, od velkých plastových barelů a kádí, přes lavóry až ke kyblíkům. A samozřejmě nesmíme zapomenou na toaletu, že... Ta je vždycky dohromady s koupelnou a klasicky je to něco na způsob tureckého záchodu, jen trochu menší a jinak tvarované. Dokonce jsme ve warungu v televizi viděli reklamu na čistící prostředky na toalety, úplně ty stejné jako u nás, ale v reklamě je hlavní hvězdou indonéský záchod. Vypadá to opravdu vtipně :) V reklamě do záchodu padá dětské autíčko na hraní (není divu, do takové díry v zemi), babička se zhrozí a chce a autíčko vyhodit, ale přichází maminka a v ruce drží Domestos a říká asi něco jako, že toaleta je přece díky Domestosu čistá a že si tedy dítko může klidně s autíčkem dál hrát :)

Občas, když máte štěstí, potkáte na ubytování záchod evropského stylu, často bývá třeba tmavě červený nebo modrý a často nemá žádné prkénko. V kombinaci s ne moc častým úklidem si pak raději přejete ten indonéský, kde se dá aspoň nějak rozumně dřepnout a není třeba balancovat tak, abyste se ničeho okolo omylem nedotkli. Někdy je ještě v koupelně i klasická sprcha a výjimečně i umyvadlo. Pokud umyvadlo není a máte jen nádrž a kyblíček nastává (pro nás) problém s mytím rukou. Ještě se nám totiž nepodařilo přijít na to, jak si, sakra, opláchnout ruce, když je máte obě namydlené, abyste nezamydlili všechno okolo...

Co byste na indonéském koupelnozáchodě hledali marně, je toaletní papír! Je třeba se připravit dopředu a mít po ruce vlastní nebo risknout indonéský styl - prostě opět použijete rendlík a umyjete se. Ideálně tak, abyste z místnůstky nevylezli celí zmáčení :) Oblíbená je tu pro tento účel i malá ruční sprcha, moderní náhražka kyblíčku.

Celá tahle místnůstka bývá v mnoha případech ne příliš čistá, celá mokrá, plná nejen vodních usazenin, všechno, co je dřevěné je obrostlé řasami a poloshnilé, o dýchatelnosti vzduchu, i když pouze po nezbytně nutnou dobu není asi třeba psát. Indonésané prostě věci jen používají, moc se o ně nestarají, takže mokré = čisté (platí pro předměty, místnosti i osoby). Ty reklamy na čistící prostředky asi moc nefungují nebo je to nejspíš tak drahé, že to nikdo nekupuje... Je až s podivem, jak čistí můžete vylézt z tak špinavého místa.

Tak a teď jděte láskyplně přeleštit oba kohoutky ve vašich koupelnách, možná si dejte oslavnou teplou sprchu a párkrát na záchodě obřadně spláchněte pořádnou porci toaletního papíru :)