Prambanan a Borobudur

Z příspěvků na Twitteru víte, že jsme asi před dvěma měsíci navštívili jedny z nejvýznamnějších památek nejen Indonésie, ale i světa. Chrámové komplexy Borobudur a Prambanan jsou oba od roku 1991 zařazeny na seznamu památek Světového dědictví UNESCO a pokud vás zajímají podrobnější informace, doporučujeme mrknout alespoň na Wikipedii a trochu si počíst, my sem žádné referáty dávat nebudeme ;)

Oba chrámy se nacházejí poblíž Yogyakarty a jsou pro všechny, kdo se ocitnou ve městě velkým lákadlem, i když vstupné je pro zahraniční turisty nehorázné. Ale když už je člověk tak blízko, přece si to nenechá ujít, že. Možná by bylo na místě se tu vypsat z našeho rozčilení a rozčarování, co se týče hamižných Indonésanů a jejich dvojitých cen, které byly zavedeny teprve před nedávnem, patrně po vzoru jiných asijských zemí. Prostě jakmile jste penězi oplývající turista ze západu, platíte ne dvakrát ani třikrát tolik, co Indonésan, ale rovnou osmkrát víc. Takže místňák 30 tis. IDR a "cizák" 20, ale dolarů. Za tuhle parádní cenu dostanete u vstupu čaj, vodu nebo kafe a ještě si musíte zaplatit drahého průvodce, pokud se taky chcete něco dozvědět.

Prambanan

Jako první jsme navštívili hinduistický chrámový komplex Prambanan, jelikož je dostupný městskou hromadnou dopravou TransJogja za celkem pouhých 6 tisíc IDR (12 Kč) a asi 40 minut jízdy klimatizovaným autobusem s hudebním rozptýlením. Celá nádhera je částečně vidět už ze silnice, i když jsou všude okolo stromy, aby náhodou nikdo, kdo nezaplatil nespatřil ani kousek chrámu. Pohled ze silnice, ale rozhodně nestačí, protože stavba je to opravdu monumentální a člověk se oproti svatyním cítí úplně malý, i když velká část celého komplexu stále ještě čeká v podobě kamenných hromádek na svoje znovusložení. Jelikož se nám podařilo ráno vyrazit hodně brzy, užívali jsme si atmosféru chrámu bez davů turistů a školních výprav a tím pádem i bez neustálých žádostí o foto (ne významného chrámu, ale naše :). Indonéská mládež totiž využívá návštěvy této památky k tomu, aby nasbírali, co nejvíce fotek se zápaďáky, protože se jich tu samozřejmě vyskytuje hodně na relativně malém prostoru. Takže vy se přijedete podívat na tohle krásné posvátné místo a oni se sem přijedou podívat na vás. Obešli a vystoupali jsme na všechny tři hlavní chrámy - Šivův, Brahmův i Višnův, prozkoumali vnitřní svatyně se sochami příslušných bohů a pokochali se výhledy z vyvýšených teras.

Socha Ganéši

Výzdoba chrámu

V celém areálu chrámu se kromě hlavního chrámu Prambananu vyskytují ještě další tři stavby v různém stádiu rozpadu nebo znovusložení. Dva menší hinduistické chrámy a za nimi veliký budhistický chrám Candi Sewu. Při procházce k těmto chrámům nám začalo trochu pršet a skončili jsme pod přístřeškem s velkou skupinou vojáků, kteří tu měli nějaké cvičení. Oni totiž rádi v televizích ukazují, jak armáda nacvičuje poblíž takto významných míst, asi aby demonstrovali, že jsou schopni bránit poklady Indonésie anebo to prostě jen vypadá v televizi dobře :) Od vojáků jsme každý dostali svačinku v podobě nějakého sladkého koblize podobného pečiva a sladké rýže zabalené v banánovém listu, což se nám opravdu hodilo, protože už jsme začínali být hladoví.

Krátkou procházkou po silničce mezi rýžovými poli jsme se ještě vydali k nedalekému chrámovému komplexu Plaosan, který nás příjemně překvapil. Ačkoli bez vstupného, pouze s dobrovolným darem, chrám byl působivý a v dešti, který se spustil, když jsme tam dorazili měl zvláštní tajemnou atmosféru. Přišlo nám až líto, že všechny peníze za vstupné shrábne hlavní atrakce Prambanan a na další krásné stavby v okolí už nikdo nemyslí.

Candi Plaosan

Po cestě z Candi Plaosan na autobus jsme se stavili ve warungu, který nevypadal úplně lákavě, ale jedli jsme tam naše asi nejlepší nasi goreng (smažená rýže) za celou dobu (a nebo jsme byli tak vyhládlí?). A jelikož píšeme příspěvek s takovým zpožděním, můžete si být jisti, že už jsme těch nasi goreng od té doby jedli opravdu hodně!

Další den po Prambananu byl v plánu výlet na Borobudur. Tentokrát s cestovní agenturou autem, jelikož po spočítání výdajů na cestu a hlavně času stráveného cestováním v busech či na našich skůtrech jsme vyhodnotili tuto variantu jako překvapivě nejvýhodnější. No, z plánu na výlet nakonec sešlo kvůli střevním potíží, které postihly polovinu účastníků v noci před cestou (pamatujete ty špagety s pestem z minulého příspěvku?). Borobudur jsme si ovšem ujít nenechali a vypravili jsme se na něj o skoro týden později, mezitím nám stihli malinko zdražit vstupné a taky benzín, tudíž jsme si připlatili :/

Borobudur

Borobudur je nejnavštěvovanější turistickou atrakcí v Indonésii. Bohužel právě kvůli tomu pozbyl takovou tu speciální atmosféru, kterou jsme si aspoň trochu užili na Prambananu. Náš průvodce se netajil podrobnostmi, které si možná mohl nechat pro sebe - třeba, že vládu tohle místo začalo zajímat až poté, co si uvědomili, že by se tím daly vydělat peníze a nebo, že některé kameny z chrámu mají doma na zahradách mnozí z místních zaměstnanců, že to všichni vědí, ale nikdo s tím nic nedělá... Byli jsme malinko zklamaní, ale aspoň jsem si sami mohli udělat obrázek, protože předtím se nám dostalo mnoho různých doporučení, který z chrámů je lepší, kam jít a který vynechat. Nicméně stavba je opravdu jedinečná a i zasazení do krajiny na malý pahorek s výhledy po okolních kopcích se mimořádně vyvedlo. Člověku se až nechce věřit, že až do počátku 19. století o stavbě věděli jen Javánci žijící v okolí, kteří používali kameny z chrámu jako stavební materiál pro své domy. No neberte to, když je nedaleko v pralese taková pěkná hromada kamení zakrytá hlínou, popelem a porostlá vegetací! Díky UNESCO dnes o chrám prakticky každodenně pečují-odstraňují mechy a hledají nejlepší způsoby konzervace, protože kvalita okolního prostředí se rok od roku zhoršuje a materiál chrámu je narušován kyselými dešti. Celý Borobudur je jedna veliká stúpa se čtvercovým půdorysem, kdy každá strana měří kolem 120 m, má devět teras - dole čtvercové a nahoře kruhové. Na těch kruhových se nachází 72 malých stúp v podobě zvonu a v každé z nich sedí kamenný Budha. Bez hlavy. Ty mají na zahradách právě ti zaměstnanci... A taky jsou v různých muzeích a podobně. A uprostřed to vše korunuje veliká stúpa, která byla "prý" nedávno odkryta a uvnitř se "prý" něco našlo, ale nikdo neví co, protože je to drženo v tajnosti. Indonéský styl. Asi si ten poklad posadil do obýváku nějaký významný úředník...

Borobudur stúpy

Během návštěvy Borobuduru nás neminuly žádosti o společné foto, protože tu byl na výletě celý autobus místních školáků. Největší legraci jsme si užili po cestě dolů zpět k autu, kdy už pod schody z chrámu číhalo několik prodejců se svými výrobky až sejdeme k nim. Chtělo se nám otočit a prostě jim utéct zpátky nahoru :) Cesta asi 300 metrovou uličkou obklopenou stánky, kdy se vám každý snaží prodat nějaký ten suvenýr a někteří za vámi dokonce klušou celou cestu, i když jim říkáte, že nic nechcete, celý nás zážitek završila. Jeden z prodejců byl dokonce tak zklamán naším nezájmem, že z původní ceny 150 tisíc IDR za malou kamennou sošku Budhy se na konci uličky stala nabídka zdarma! Ale my jsme to prostě nechtěli ani zadarmo. Kdo by s sebou tahal takový kus šutru?

Meditace na Borobuduru

Na zpáteční cestě nám ještě řidič zastavil u nějakého menšího chrámu, ale my jsme místo něj prozkoumali poklidný a nazdobený budhistický klášter, který byl hned vedle. Byl to samý pozlacený Budha, nebo kamenný Budha, sloni, lotosová jezírka a jiné meditační záležitosti :)

Budha

Jsme rádi, že jsme se vypravili na oba chrámy, stálo nás to sice dost peněz, ale takových staveb se po světě mnoho nevyskytuje a když už je člověk poblíž, tak prostě neodolá a chce to vidět! Dva ze dvou cestovatelů doporučují navštívit oba ze dvou super chrámů :)